Historie a současnost
Historie a současnost
Tenis lze v systematizaci sportu zařadit mezi sportovní hry. Sportovní hru charakterizuje současná činnost dvou soutěžících družstev nebo jednotlivců, soutěžících o ovládnutí 1 společného předmětu za neustále se měnící situace. Hraje se podle pravidel celostátní platnosti a kriteriem výkonu je výsledek utkání. Sportovní hry dělíme na hry brankové, pálkovací a síťové. Tenis patří do her síťových a cílem je dopravit míč přes síť tak, aby ho soupeř nevrátil, nebo aby mu dělal potíže. Nedochází k osobnímu kontaktu soupeřů, hráči jsou od sebe odděleni sítí. Hraje se na hřišti, které je ze všech stran vyznačeno a do předem stanoveného počtu bodů. Každá sada či hra začíná podáním, ve kterém se soupeři střídají. Hráč, který získá 4 míče za sebou, získá i gem. Každý set se hraje do 6 gemů, za stavu 6:6 zkrácená hra do 7 tie break. Počítání (viz níže) je zvláštní : zisk bodu je 15:0, dále např. 30:0, atd. Utkání se hraje většinou na 2 vítězné sady ze tří, muži na větších turnajích a Davis cupu na 3 vítězné z 5.
Tenis se vyvinul z míčových a síťových her velmi dávného původu. Již Římané hráli podobnou hru, kterou nazývali trigon . Byli velice hraví, rukama nebo dřevěnou pálkou odráželi proti sobě kožené míče plněné suchou trávou, žíněmi nebo hadříky. O podobných hrách se dochovaly zprávy z 12. století ve Francii a Itálii ( gioco del pallone ). Pallone hrála tříčlenná až čtyřčlenná družstva, hřiště se zřizovala u vyšších zdí nebo podél budovy. Hráči se rozbíhali ze šikmých ploch zhotovených z prken a odbíjeli míč nadhozený spoluhráčem do soupeřova pole pomocí dřevěného nebo koženého chrániče na předloktí. Soupeři míč vraceli a údery se střídaly tak dlouho, až míč zůstal ležet v jednom poli. V zemi galského kohouta to byli hlavně mnichové, kteří ? tloukli míč přes síť.? Ve Španělsku vznikla z pallone juego de pelota , která je dodnes národní hrou Basků. Podle počtu hráčů se řídily rozměry hřiště i stěny, proti níž se odpaloval malý tvrdý míček pomocí zobákovité pálky chiestry přímo ze vzduchu. Pelotu mohli proti sobě hrát podobně jako tenis jednotlivci nebo dvojice, ale též čtyřčlenná až šestičlenná družstva. Pro tato početnější družstva bylo hřiště až 60 metrů dlouhé a 16 m široké, zeď je široká 18 m a vysoká 9 m, základní čára na stěně je ve výši 80 cm čára pro podání je 16-20 m ve hřišti. hráči obou družstev střídavě chytají míč před dopadem do chiestry a vyhazují proti stěně tak, aby se odrazil zpátky do hřiště. Každá chyba se započítává jako bod, hraje se do 60 bodů.
Ve středověku se pak po celé Evropě rozšířila francouzská hra paume (hra dlaní), která se původně hrála jen v míčovnách (courte paume) ? 30x10 metrů, rozděleno nejdříve čarou, pak provazem a nakonec sítí upevněnou ve výši boků, ale později i venku (longue paume). Pravidla této hry vyšla v Paříži v roce 1509. Ke hře se užívalo malých raket oválného tvaru s krátkým držadlem a nízké sítě. V roce 1530 postavili v Louvru oficiální tenisový dvorec, 1571 uznal Karel IX. svaz tenisových učitelů. Roku 1596 existovalo v Paříži přes 250 krytých sportovních domů, kde se hrál tenis.
Ze starofrancouzských her pochází také počítání v tenisu ? 15:0, 15:15,?.Svůj původ má v sexadecimálním systému, který se dělil na 60 jednotek. Ve 14. a 15. století obíhaly ve Francii stříbrné mince v hodnotě 60 sous a menší 15 sous. Už tehdy se na královském dvoře pořádaly turnaje o peníze, ale místo statisíců dolarů se hrálo jen o 15 sous za bod. A jeden game měl cenu 60 sous. Třetí bod ve hře se zkrátil z 45 na 40. Jiné historické prameny jako základ počítání uvádějí dělení dne na 24 hodin a hodiny na 60minut. Tehdejší utkání se hrála do 24 her a každá hra do 4 bodů, které se počítaly po 15 ( 4 čtvrthodiny). A protože hodina nepřekročí 60minut, nesměl být překročen ani limit 60 bodů. Ukázalo se , že za stavu 45 : 45, je potřeba k vítězství 2 bodů. Při připočtení 2 bodů (15+15) však dochází k překročení 60, proto se začalo počítat do 40. Utkání trvala příliš dlouho (do 24 her), a tak se postupně zkracoval počet her do 6.
K nám se tato hra dostala z Německa. V Praze i na venkově byl vybudován velký počet míčoven, dodnes je dochována například míčovna z doby Rudolfa II. na Hradčanech.
Podnět ke vzniku dnešního tenisu dal Angličan major Wingfield roku 1874, kdy stanovil pravidla hry, kterou nazval sféristika. Hřiště svým tvarem připomínalo přesýpací hodin, bylo u základních čar širší než u sítě. Síť byla mnohem vyšší než dnes a na jejích sloupcích byly upevněny boční sítě. Hra přes síť vysokou 1,5 metru poněkud připomínala dnešní badminton.
Během dalšího vývoje byla pravidla hry značně změněna, dvorec nabyl pravoúhlého tvaru, původní název byl změněn na lawn-tennis (z anglického lawn ? trávník), zmizely boční sítě a postupně se snižovala její výška až na současných 0,91m. Základ této hry se v podstatě nezměnil. Můžeme tedy říci, že kolébkou dnešní hry je Anglie. Název tenis vznikl patrně z francouzského ?tenez?, což znamená : berte, chytejte. Postupně docházelo také k úpravám původních pravidel.První anglický klub, který převzal hru s upravenými pravidly byl All England Croquet Club. Reforma pravidel, provedená jednatelem klubu Marshallem, byla dokončena během 1 roku a pak už se pravidla v podstatě neměnila. Podle nich bylo sehráno I. národní mistrovství Anglie 9. června 1877 ve Wimbledonu. V roce 1883 byla snížena síť ze 122 na dnešních 91 cm uprostřed sítě a připojilo se pravidlo, že se podání opakuje, pokud se míč dotknul sítě a dopadl do správného pole. Pouze jeden rok po ustanovení pravidel tenisu vyrobil P.Babolat ve spolupráci s výrobcem tenisových rámů Angličanem Busseyem první tenisovou strunu z přírodního materiálu.
Z Anglie se tenis brzy rozšířil přes Francii a Německo do Rakouska, kde se nejdříve začal hrát v Praze.
V roce 1877 se ve Wimbledonu v Anglii hrálo první národní mistrovství. Od roku 1888 již řídila lawn-tennis anglická asociace, jejíž pravidla postupně přejímaly všechny tenisové kluby v zahraničí i řídící orgány zemí, kam hra pronikla. V roce 1913 se tenisové asociace a svazy sloučily v Mezinárodní tenisovou asociaci (FILT). Pod patronací FILT vznikla v roce 1970 Grand Prix, celoroční mezinárodní soutěž pro muže i ženy, do níž se započítávají největší turnaje sezóny (muži 12 turnajů, ženy 10).
V tenisu na rozdíl od většiny ostatních sportovních her neexistuje mistrovství světa, proto se až do roku 1977 mistři světa v tomto sportu nevyhlašovali. Od roku 1978 jsou vyhlašováni na základě postavení ve světových žebříčcích a historicky prvními se stali B.Borg a Ch. Evertová, v juniorské kategorii pak I.Lendl a H.Mandlíková. Nejvýznamnějšími turnaji se staly původní mezinárodní mistrovství Anglie, USA, Francie a Austrálie, dnešní Grand Slamy : Wimbledon, US Open, French Open (Roland Garros) a Australia Open. Další turnaje se hrají pod zkratkami ATP Tour (muži) a WTA Tour (ženy), jejich významnost se řídí celkovou dotací turnaje, tzv. price money.
Adresa areálu